Kladsko

Kladské středověké mincovnictví

Historické území Kladska nazvané podle stejnojmenného města ležící na řece Nise bylo od 10. století součástí raně středověkého českého státu Přemyslovců. Poté se na čas dostalo pod vládu slezských Piastovců, bylo spojeno s Vratislavskem, Svídnickem a Minstrberskem, aby od roku 1322 opět patřilo Českému království. Mincovna v Kladsku existovala prokazatelně již před rokem 1300, kdy byla v rámci centralizace přenesena do Kutné Hory. K obnovení mincovní činnosti v Kladsku došlo po roce 1426, kdy král Zikmund Lucemburský udělil kladskému královskému hejtmanovi Půtovi z Častolovic mincovní právo. Po smrti Půty přešlo toto území do rukou Hynka Krušiny z Lichtenburka a roku 1454 do rukou zemského správce Jiřího z Poděbrad, jež je předal svým synům. Kladské haléře doplňují slezské ražby té doby, pouze peníze připisované Hynku Krušinovi z Lichtenburka jsou metrologicky bližší českým ražbám.

Zleva doprava: Oboustranný haléř Půty z Čatolovic, peníz Hynka Krušiny z Lichtenburka, haléř Jindřicha Minstrberského

 

Ulrich z Hardeggu (1501 - 1524)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Erb rodu hrabat z Hardeggu, kladský znak (střídavě zlaté a červené šikmé pruhy) je umístěn v horní polovině štítu uprostřed

Roku 1501 prodali Poděbradovci Albert, Karel a Jiří pro finanční nesnáze Kladsko za 70 tisíc rýnských zlatých svému švagrovi Ulrichovi z Hardeggu. Po získání Kladska se jistě i Ulrich zajímal o výnosné mincovní právo, které patřilo jeho předchůdcům. S obnovením však musel čekat, neboť teprve roku 1507 udělil císař Maxmilián I. ve Štrasburku hraběti Jindřichovi z Hardeggu mincovní právo pro Kladsko, který je obratem přenesl na své syny. Nové privilegium bylo značně širší než předcházející, neboť umožňovalo razit stříbrnou minci, jaká se razí v Říši. Již roku 1508 vyšly z kladské mincovny feniky ražené podle rakouského rázu se znakem Hardeggu a Kladska. Jde zároveň o jedny z prvních datovaných mincí na území Koruny české. Feniky byly raženy v letech 1508, 1511 - 1513, jiné ročníky nejsou známy. Jde o ražby dosti vzácné, pouze ročník 1512 se objevuje poněkud častěji. Vedle těchto feniků došlo po roce 1511 k ražbě haléřové mince podobné vratislavským haléřům, avšak horší kvality. K ražbě těchto mincí došlo nejpozději roku 1513, z tohoto roku se dochovala se listina, v níž si Vratislavští panovníkovi na Ulrichovu minci stěžují a nechtějí ji přijímat. Tento haléř musel být ražen v hojném počtu, neboť patří mezi nejběžnější kladské ražby.

Kladský fenik rakouského rázu a nedatovaný haléř. Písmeno V na aversu značí zkratku Ulrichova jména v latinské podobě (Ulricus), písmeno A pod českým lvem je patrně značkou kladského hormistra Zikmunda Abfaltersbergera

Roku 1514 císařovo privilegium potvrdil i český král Vladislav Jagellonský, ovšem s tou podmínkou, že se kladská mince má odlišovat od mince královské. Ulrich zřejmě této výtky nedbal, neboť nechal razit minci velmi podobnou minci kutnohorské. Tyto bílé peníze, ač dnes velmi vzácné, byly raženy jako jednostranné i oboustranné v několika opisových variantách. O jejich četnosti v oběhu svědčí i nález ze Sněžného v Orlických Horách, který obsahoval 52 kusů.

Zcela v rozporu s oběma mincovními privilegii razil Ulrich z Hardeggu roku 1512 také zlatý rýnský s vyobrazením Panny Marie. Vznik této mince známé ze dvou razidel může souviset s dokončením stavební etapy chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Kladsku. Toho roku byla dokončena severní, tzv. Černá věž, sklenut chór a obě věže chrámu byly propojeny hudebním kůrem. V posledních dnech roku 1524 prodal bezdětný Ulrich Kladsko svému bratru Janovi, jemuž patřily i rozsáhlé pozemky v Rakousku. Tuto koupi potvrdil o dva roky později Ferdinand I., který současně potvrdil i všechna dosavadní kladská práva, včetně mincovního regálu. Jan z Hardeggu tohoto práva příliš nevyužíval. Pouze starší literatura uvádí fenik s vročením 1531 ikonograficky navazující na Ulrichovy feniky rakouského rázu.

 

Kladský zlatý s opisy VLRICH GRAF ZU HARDEC (Ulrich, hrabě z Hardeggu) a MONETA NOVA AVREA ZV GLOCZ (Mince nová zlatá z Kladska). Užití kombinace německých a latinských opisů je unikátní

 

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kladsku

___________________________________________________________________________________________________________________________

 

Mince:

Fenik rakouského typu	1508, 1511 - 1513 (1531 - Jan z Hardeggu)
Haléř	b.l.
Bílý peníz oboustranný	b.l.
Bílý peníz jednostranný	b.l.
Rýnský zlatý	b.l., 1512

 

Mincovní značky:

Zikmund Abfaltersberger

Hormistr, správce mincovny

Po roce 1505

Písmeno A

__________________________________________________________________________________________________________________________

 

Jan z Pernštejna (1537 - 1548)

Rod pánů z Pernštejna představoval již v 15. století na domácím politickém kolbišti sílu, s níž bylo třeba počítat. Význačného postavení dosáhl Vilém z Pernštejna a v jeho stopách kráčeli oba synové, mladší Vojtěch, ale především prvorozený Jan. Díky svému otci získal výborné vzdělání a ve svých pouhých devatenácti letech zaujal úřad nejvyššího komorníka zemského soudu v Brně a zanedlouho se stal i nejvyšším moravským hejtmanem. Brzy ovšem došlo k vážnému konfliktu ve vymezení kompetence zemského hejtmana mezi Janem a králem Ferdinandem I., jenž se snažil tento významný úřad plně podřídit své kontrole. Jan z Pernštejna sice dbal zásad vštěpovaných mu otcem Vilémem, uznával potřebu silného a autoritativního panovníka, ovšem za předpokladu, že bude respektovat výsady domácího panstva. Bohatý a vlivný šlechtic se pochopitelně těšil velkému zájmu panovníka, tím spíše, že od druhé poloviny 20. let 16. století patřil do tábora odpůrců náboženské a vládní politiky krále Ferdinanda. Po smrti svého bratra Vojtěcha (+1534) a sloučení rodového majetku se stal nejbohatším magnátem v českých zemích. Jako takového jej musel respektovat i král Ferdinand, byť mezi nimi neustále panovalo napětí a nedůvěra. Oba však byli zkušení diplomaté a krom toho král věděl, že Jan z Pernštejna může v případě potřeby poskytnout značnou finanční hotovost. Stále se zvyšující požadavky panovníka na odvod berní nejvíce zatěžovaly právě pozemkové magnáty, mezi nimiž stál v prvé řadě Jan z Pernštejna. Výpočet příslušné sněmem schválené berně vycházel z výše přiznaného majetku, do níž z prestižních důvodů Pernštejn značnou část svého zadlužení neuváděl. Zatímco na principu výhodných půjček panovníkovi vybudoval Vilém z Pernštejna základ rodové domény, Janovy vztahy ke králi byly zcela odlišné. To se přirozeně projevilo i na formě úvěrování panovnického rozpočtu, která se stala pro Pernštejna nevýhodnou. Peníze, které Pernštejn panovníkovi půjčil, už nebyly výhodnou investicí, která přinášela nové zdroje zisku v podobě levných zástav. Ba naopak, panovník zvyšoval cenu zástavních panství, ač tím pouze dorovnával jejich reálnou tržní cenu ovlivněnou cenovou revolucí počátku 16. století. Této praxi se Jan z Pernštejna pokusil zamezit největší finanční transakcí, k níž za svého života přistoupil. Tou byla zástava výnosného kladského hrabství. Není zřejmé, do jaké míry Jan z Pernštejna sám aktivně o zisk Kladska usiloval. Finanční okolnosti celé transakce hovoří spíše pro jistý tlak ze strany panovníka, jemuž bylo hrabství roku 1535 vráceno pány z Hardeggu zpět. Výsledná zástavní suma byla 29. srpna 1537 stanovena na 113 464 rýnských zlatých, doba trvání zástavy šest let.

Pro Jana z Pernštejna měla držba hrabství velký prestižní význam projevující se mimo jiné i v uplatnění práva ražby vlastních mincí. Smlouva o zástavě hrabství však obsahovala i jedno nesmírně důležité ustanovení: po dobu zástavy Kladska byla Pernštejnova veškerá zastavená církevní zboží v Čechách a na Moravě přeměněna v dočasnou dědičnou držbu, ovšem bez práva prodeje těchto statků. K ražbě vlastní mince přikročil roku 1540. Zatímco páni z Hardeggu využili svého práva jen k ražbě nejdrobnějších mincí, Jan z Pernštejna pojal tuto záležitost velkoryse. Z jeho mincovny vycházela celá řada nominálů, počínaje haléři přes groše, tolary a jejich díly a násobky až ke zlatým dukátům. Zejména tolary patří mezi nádherné ukázky českého renesančního umění.

Kladský tolar Jana z Pernštejna z opisy IOHANES BARO AB BERNSTEIN IN HELFENSTEIN (Jan, svobodný pán z Pernštejna a na Helfštejně) a MONETA NOVA COMITATVS GLACENSIS 1542 (Mince nová hrabství kladského 1542) 

Ražba vlastních mincí neměla pro Jana z Pernštejna hospodářský význam a byla uskutečněna zejména z reprezentačních důvodů. Pernštejn neměl pro ražbu dostatek drahého kovu a jeho agenti soustavně porušovali nařízení Ferdinanda I. z 26. ledna 1540 o zákazu vykupování zlata a stříbra v Praze. Přepláceli drahé kovy a platili za ně více, než si mohl dovolit pražský mincmistr Konrád Saurma z Jelče. Pražská mincovna tak trpěla nedostatkem zlata a stříbra a sníženou produkcí utrpěla značné škody. V omezené míře se z Janových mincí do oběhu ovšem dostaly pouze drobnější nominály, groše a haléře, vyšší nominály sloužily snad jako donativy.

Groš a haléř Jana z Pernštejna

_______________________________________________________________________________________________________________________________

Mince:

Haléř	b.l.
Groš	1541, 1543, 1544
1/4 tolar	1540, 1541, 1542, 1543
1/2 tolar	1540
Tolar	1540, 1541, 1542, 1544, 1548
2 tolar	1541
3 tolar	1541
Dukát	1540, 1541, 1542, 1543, 1546

Pozn 1: Starší literatura uvádí také početní peníz b.l.

Pozn 2: Tolar 1548 byl ražen razidlem viditelně předělaném z ročníku 1544

_____________________________________________________________________________________________________________________________

 

Arnošt Bavorský (1549 - 1560)

Na sklonku svého života musel Jan z Pernštejna v důsledku velkého zadlužení část svého majetku rozprodat. Na zemském sněmu konajícím se dne 23. srpna 1547 na pražském hradě za přítomnosti panovníka, získal Kladsko do zástavy Arnošt, vévoda bavorský, syn knížete Albrechta V. Podmínkou zástavy však bylo finanční vyrovnání s  Pernštejnem. Převod byl panovníkem definitivně potvrzen dne 14. listopadu 1549 a již 2. prosince téhož roku předal jeden ze synů mezitím zemřelého Jana z Pernštejna na kladském zámku celé hrabství do rukou Arnošta Bavorského. V Kladsku se však příliš nezdržel. Krátce po svém holdování odjel zpět do Salzburgu, kde zastával od roku 1540 úřad arcibiskupského administrátora. Arnošt, ač byl otcem veden ke kariéře církevního knížete, nikdy neprojevoval zájem o duchovní dráhu. V letech 1517 - 1540 byl administrátorem biskupství v Pasově, ale nikdy nepřijal kněžské svěcení. Rovněž v Salzburgu nakonec došla kapitule trpělivost a 16. dubna 1554 byl donucen na arcbiskupský úřad abdikovat. Zbytek života pak prožil v Kladsku, kde se věnoval svým největším zájmům, alchymii a mineralogii.

 

Vévoda Arnošt Bavorský využil, stejně jako jeho předchůdci, mincovní právo a razil kladské mince. V kladské mincovně však činnost neobnovil a všechny své mince nechal razit v arcibiskupské mincovně v Salzburgu. Ikonograficky navázal na ražby Jana z Pernštejna, pouze rodové znaky byly pochopitelně jiné. Kromě několika ročníků vzácných dukátů nechal vyrazit i stříbrný tolar, známý jen v několika málo kusech.

Zlatý dukát Arnošta Bavorského s českým lvem a opisem ERNESTVS DEI GRATIA COMES PALATINVS RHENI VTRIVSQVE BAVARIAE DVX (Arnošt, z boží milosti hrabě obojí Falce, vévoda bavorský) na aversu. Revers mince, přestože byl ražen v Salzburgu, nese znaky Falce, Bavorska a Kladska a opis MONETA NOVA AVREA COMITATVS GLACENSIS (Mince nová zlatá hrabství kladského)

____________________________________________________________________________________________________________________________

Mince:

Tolar	1549
Dukát	1549, 1550, 1551, 1554

__________________________________________________________________________________________________________________________

Použitá literatura:

NECHANICKÝ, Zdeněk -  ŠAFÁŘ, Oldřich: Kladské mincovnictví, Hradec Králové 1983

ŠMERDA, Jan: Solnohradské mince a medaile, Gottwaldov 1987

VOREL, Petr: Páni z Pernštejna, vzestup a pád rodu pánů zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy, Praha 1999