Minstrbersko - Olešnicko

Středověké mincovnictví v Minstrberku a Olešnici

Dějiny obou knížectví se vyvíjely ve středověku značně odlišně, neboť Minstrbersko bylo původně součástí knížectví svídnicko - javorského, zatímco Olešnicko součástí knížectví hlohovského. Obě úmezí držela slezská knížata z rodu Piastovců. Roku 1428 padl v bitvě u Staré Vělislavi (Stary Wielisław) s husity Jan Minstrberský, jímž vymřela linie minstrberských Piastovců. Knížectví poté spadlo na českého krále a po několika majetkových změnách je roku 1454 získal český zemský správce a pozdější král Jiří z Poděbrad, který je roku 1465 předal svým synům. Olešnicko zůstalo s krátkou přestávkou, způsobenou výboji Matyáše Korvína, v piastovských rukou déle. Po smrti posledního představitele olešnické linie Piastovců, Konráda X. Bílého, připadlo i toto území českému králi, který je roku 1495 předal potomkům Jiřího z Poděbrad výměnou za jejich rezignaci na Poděbradsko.

Jiří z Poděbrad. Roku 1454 získal od Ladislava Pohrobka Minstrbersko.

 

Obě mincovny vznikly pravděpodobně již ve 13. století, ale přiřazení ražených mincí jednotlivým mincovnám této doby je velmi obtížné, ne-li nemožné. K obnovení mincovní činnosti došlo až v souvislosti s husitskými válkami. V Minstrbersku byly raženy nejprve brakteátové haléře s písmenem M (snad ještě za života Jana Minstrberského), později došlo k ražbě oboustranných haléřů, které vycházely z mincovny v obrovském množství. V Olešnici bylo mincováno též vydatně, ale jen do 50. let 15. století, poté došlo k přerušení ražby. V samém závěru středověkého slezského mincovnictví došlo z podnětu minstrberských knížat ještě k otevření mincovny ve Frankenštejnu (Ząbkowice Śląskie), kde byly roku 1503 raženy v obrovských nákladech haléře.

Slezské haléře knížectví minstrberského z mincoven Minstrberk a Frankenštejn (nahoře) a haléř knížectví olešnického (dole).

 

Karel I. (1498 - 1536) a Albrecht (1498 - 1511)

Po vyhlášení jednotné slezské měny v roce 1505 zřídili Albrecht a Karel mincovnu v Olešnici. Otevření mincovny nesouviselo pouze s měnovou reformou, ale také s mincovními privilegii, jimž se potomkům Jindřicha Minstrberského dostalo po odprodeji Kladska Ulrichovi z Hardeggu. Podle privilegia uděleného 17. března 1502 císařem Maxmiliánem I., mohli bratři razit rýnské zlaté (guldeny) a groše, jaké jsou raženy v Říši. Podle druhého privilegia ze 7. června 1504 vystaveného českým králem Vladislavem Jagellonským pak mohli razit groše a půlgroše. K ražbě však došlo až v roce 1505 nebo 1506. Na velmi vzácných mincích vzešlých z olešnické mincovny můžeme vidět na aversu slezskou orlici s poděbradským štítkem na prsou, na reversu pak orlici sv. Jana bojující s hadem.

Vzácný groš Albrechta a Karla Minstrberských ražený v Olešnici. Většina exemplářů se dochovala v podobných stavech. Na aversu můžeme číst opis ALBERTVS ET KAROLVS DVCES MVNSTERBERGENSES (Albrecht a Karel, knížata minstrberská), na reversu pak MONETA DVCVM OLSNENSIVM (Mince knížectví olešnického)

 

Po krátké činnosti bylo mincovna v Olešnici uzavřena a mincovní vybavení bylo převezeno do Rychleb, jež byly součástí minstrberského knížectví. Otevření mincovny v jedné z nejstarších důlních oblastí ve Slezsku bylo dobře promyšleno. Ačkoliv první zmínka o Rychlebech (Reichenstein) pochází až z roku 1293, zlato zde bylo primitivním způsobem těženo již v 10. století. Místní doly spravoval až na několik výjimek od 13. století cisterciácký klášter v Kamenci. Od 60. letech 15. století byla zahájena postupná obnova dolů, která roku 1483 pokračovala dohodou mezi knížetem Jindřichem Minsterberským a převorem kláštera, jíž bylo Rychlebům uděleno horní právo po vzoru starších práva jihlavského a kutnohorského. Následujícího roku byl založen horní úřad. Roku 1491 získaly Rychleby městská práva, statut svobodného horního města, vlastní erb a další svobody. Trvalo však ještě několik let, než minstrbersko - olešnická knížata vykoupila město od kláštera v Kamenci. Stalo se tak roku 1502. Převezené mincovní vybavení bylo umístěno v knížecím zámku, ale již roku 1510 byla uzavřena smlouva mezi knížetem Karlem I. a jeho hormistrem Hansem Dippoldem o stavbě nové mincovny a zřízení prubírny.  Než byla nová budova mincovny postavena a zprovozněna však uběhlo deset let.

Vzácný společný groš Albrechta a Karla ražený před rokem 1511 v Rychlebech.

 

Po předčasné Albrechtově (1511) a Bartolomějově (1515) smrti se stal Karel I. jediným mužským potomkem rodu a vládcem nad rodovými državami. I přes značnou ztátu rodového majetku (kromě Kladska a dočasně ztraceného Minstrberku byl nucen odprodat  Volov a Stínavu) zastával Karel Minstrberský významné úřady. Jako oblíbenec obou jagellonských králů byl roku 1517 jmenován horním hejtmanem Dolního Slezska, roku 1519 vrchním fojtem Horní Lužice, roku 1523 pak dokonce správcem Království českého. Přestože jej současníci vnímali jako muže čestného a rozumného, scházela mu ona diplomatická obratnost a odhodlanost, kterou se vyznačoval jeho bratranec Bartoloměj. V náboženské proměně Slezska zůstal Karel I. Minstrberský, i přes svou korespondenci s Lutherem, až do smrti katolíkem. Roku 1528, již za vlády Ferdinanda I., byl jmenován rovněž vrchním hejtmanem Horního Slezska. Za své sídlo si zvolil hrad v Frankenštejně (dnes Ząbkowice Śląskie), který nechal v letech 1523 - 1532 přestavět v pozdně gotický zámek s renesančními prvky. S manželkou Annou Zaháňskou, dcerou posledního zaháňského knížete Jana II., měl dvanáct dětí z nichž se dospělosti dožili synové Jáchym, Jindřich II., Jan a Jiří II. a dcery Markéta, Kunhuta, Voršila, Hedvika a Barbora. Karel I. Minstrberský zemřel zcela nečekaně na zámku ve Frankenštejně v poslední květnový den roku 1536, krátce po svých šedesátých narozeninách.

Zámek ve Frankenštejně. Ačkoliv byl knížecí palác opuštěn roku 1728 a trvale poškozen požárem roku 1784, dodnes si můžeme udělat představu o jeho velkoleposti. V poslední době se zde pracuje na zakonzervování zdí .

 

V Rychlebech Karel Minstrberský i nadále razil zlaté guldeny a groše s vyobrazením sv. Jakuba, patrona minstrberského knížectví. Záhy po otevření nové mincovny však došlo ke změně ikonografie, neboť sv. Jakuba  trvale od roku 1522 nahradil sv. Kryštof. Tato změna patrně souvisela s přílivem horníků ze Saska, kde byl sv. Kryštof nejoblíbenějším patronem a jehož jménem byl zasvěcen kostel z roku 1517 stojící nedaleko mincovny. Vzhledem k otevření nové budovy mincovny byla ukončena roku 1519 ražba stříbrných grošů a roku 1522 také ražba zlatých guldenů. Nadále z mincovny vycházely jen zlaté dukáty a jejich násobky.

Groš 1518 a Gulden 1514 Karla I. Minstrberského s vyobrazením sv. Jakuba

 

Otevřené město a jeho bohatství ukryté v nedalekých kopcích lákalo mnohé. Jako jedni z prvních vycítili šanci Fuggerové, kteří si prostřednictvím svého agenta Dörlinga z vratislavské faktorie zajistili své podíly již roku 1509. Brzy získali právo dovážet vlastní olovo potřebné k tavbě zlatonosné rudy a svobodně obchodovat s vytěženým zlatem, na rozdíl od ostatních těžařů, kteří museli vytěžený kov prodávat knížecí mincovně.

Zlatý dukát Karla I. Minstrberského. Na aversu se nachází sv. Kryštof nesoucí podle legendy na svých zádech Krista s ním všechnu tíhu světa. Písmena N-B jsou iniciálami mincmistra Niklase Burghause.

___________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Mince:

Albrecht a Karel (1498 - 1511)

Mincovna Olešnice

1/2 groš	b.l.
Groš	b.l.

 

Mincovna Rychleby

Groš	b.l.
Gulden (čtyřpolý štít přeťatý křížem)	b.l.
Gulden (erby umístěny jednotlivě v polích kříže)	b.l., 1510, 1511, 1512

* gulden 1512 uvádí pouze Friedensburg

 

Mincovní značky:

Hans Dippold

Hormistr, správce mincovny

1510-1520

Písmena H-D

 

Mince:

Karel (1498 - 1511)

Mincovna Rychleby

Groš (celá postava sv. Jakuba)	1517
Groš (polopostava sv. Jakuba)	1517, 1518, 1519
Gulden (sv. Jakub)	b.l., 1512 - 1519
Gulden (sv. Jakub, titulatura knížete na znakové straně)	1522
2 gulden  (sv. Jakub)	1515
Dukát (sv. Kryštof)	1520 - 1536
2 dukát (portrétní)	1527 - 1528
3 dukát (portrétní)	1527 - 1528
5 dukát (portrétní)	1527
6 dukát (portrétní)	1527

* 2 gulden 1515 je piefort, tlustý odražek z razidla guldenu.

 

Mincovní značky:

Hans Dippold	Hormistr, správce mincovny	1510-1520	Písmena H-D
Jan Tachener	Správce mincovny	1521 (?)	Písmena I-T
Niklas Burghaus	Správce mincovny	1516-1538	Písmena N-B

___________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Jáchym, Jindřich II., Jan, Jiří II. (1536 - 1548)

Po smrti Karla I. Minstrberského vládli nad knížectvím jeho čtyři synové. Roku 1542 však pro finanční problémy zastavili minstrberské knížectví Fridrichu II. Lehnickému a olešnické knížectví si rozdělili mezi sebe. Na rozdíl od jejich otce, který zůstal až do smrti katolíkem, přestoupili jeho synové roku 1538 na protestantismus. Zvláště aktivně se v tomto směru projevoval nejstarší Jáchym, který se zřekl vlády v knížectví, aby se mohl stát biskupem braniborským. Jindřich II. tak obdržel Bernštat, Jan a Jiří II. vládli společně v Olešnici. Pro podporu hornictví povýšili bratři společně osadu Silberberk (Srebrna Góra) na město a udělili ji městský znak.

Erb Silberberku udělený městu roku 1536. V okolí města se od 14. do 17. století těžilo stříbro.

 

Bohatá naleziště v Rychlebech, která z větší části ovládli Fuggerové, zažívala období své největší slávy. Díky částečně zachovalým účtům víme, že jen v letech 1540 - 1549 bylo pro Fuggery vytěženo 554,3 kg zlata, což dává průměrně přes 55kg zlata ročně. Zisky zbylých hornických spolků nejsou známy, ale jestliže se Fuggerové podíleli na těžbě zlata přibližně z 60ti %, dosahovalo množství vytěženého zlata přes 100 kilo ročně.

Náměstí v Rychlebech. Zcela vpravo dům Fuggerů

 

Uvádí se, že až 60% vytěženého zlata putovalo do knížecí mincovny. Kolik bylo ročně vyraženo dukátů ale nevíme. Písemné prameny se dochovaly jen ve zlomcích. Podle odhadů však bylo jen v roce 1547 raženo přes 21 tisíc kusů  dukátů, což je číslo vskutku imponující, neboť pro ražbu takového množství mincí bylo spotřebováno přes 74 kilo zlata. O oblibě rychlebských dukátů svědčí i fakt, že je polští kupci přivážející do Slezska sůl z dolů v okolí Wieliczky a Bochnie upřednostňovali před jinými zlatými mincemi. Dá se předpokládat, že přinejemenším část rychlebských dukátů skončila v tavících tyglících v krakovské královské mincovně, neboť Polsko postrádalo přirozená naleziště zlata.

Budova mincovny stojí dodnes. V letech 1520 - 1621 razila mince pro minstrbersko - olešnická knížata, Rožmberky a lehnicko - břežská knížata

 

Vzhled dukátů ražených po roce 1536 se nezměnil. Jméno Karla I. pouze nahradila ve zkratkách jména jeho synů, tedy IOACH, HEN, IO, GE (Joachim, Henricus, Johann, Georg). Pouze v letech 1545 a 1546 byly na počest zemřelého otce vyraženy násobky dukátů s jeho portrétem. Násobky dukátů, na nichž by byly uvedeny jména bratrů nebyly raženy.

Pamětní zlatá mince vyražená syny Karla I. na jeho počest

___________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Mince:

Dukát	1537 - 1548
1 1/2 dukát	1545
2 dukát	1545
3 dukát	1546

* násobky dukátů nesou titul a portrét knížete Karla I. a jde o pamětní ražby

 

Mincovní značky:

Niklas Burghaus	Správce mincovny	1516-1538	Písmena N-B
?	Správce mincovny	1539-1542	Písmena I-B

__________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Jáchym, Jindřich III., Jan, Jiří II. (1548 - 1553)

V srpnu 1548 zemřel na zámku v Bernštatu Jindřich II. Zanechal po sobě sedm dětí, z nichž nejstaršímu, Jindřichovi, bylo teprve šest let. Poručnictví nad nezletilými Jindřichovými syny převzal jejich strýc Jáchym. Jméno Jindřicha III. se začalo objevovat na společně ražených dukátech, ale protože nesl stejné jméno jako jeho otec, nedošlo na líci ke změně opisu.

 

Dukát z roku 1552

___________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Mince:

Dukát

1549 - 1553

 

Mincovní značky:

Michael Stolz

Správce mincovny

1553-1555

Písmena M-S

___________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Jan Olešnický (1553 - 1565)

Po smrti Jiřího II. roku 1553 začal vládnout Jan, řečený Olešnický, ve své části knížectví sám, zatímco Bernštat si podrželi jeho synovci. Na čas vykoupil ze zástavy minstrberské knížectví, ale po několika letech je byl nucen opět předat panovníkovi. Za Janovy vlády se Olešnice stala centrem renesanční kultury. Zahájil přestavbu olešnického zámku, skupoval umělecká díla a byl štědrým mecenášem umělců a hudebníků. Roku 1536 se oženil s Kristýnou Kateřinou Szydlowieckou, s níž měl jediného syna. Po její smrti se oženil roku 1561 s Markétou Brunšvickou. V politickém a náboženském životě se projevil jako horlivý protestant. Snažil se vymýtit alkoholismus, prostituci a hazardní hry, což mu velkou oblibu nepřineslo. Kníže Jan Olešnický zemřel 28. února 1565 a knížectví přešlo do rukou jeho dvacetiletého syna Karla Kryštofa.

Náhrobek knížete Jana Olešnického a jeho ženy Kristýny Kateřiny Szydlowiecké

 

Od 50. let 16. století začala produkce zlata v rychlebských dolech klesat. Díky účtům Fuggerů víme, že v roce 1548 společnost vytěžila 280 hřiven (54,6kg) zlata, ale v roce 1561 již jen 205 (40kg) zlata a roku 1563 již jen 172 hřiven (33,5kg) zlata. V témže roce rychlebský hormistr ve své zprávě mluví o úpadku hornictví. Rovněž knížata ve své korespondenci uvádí, že zatímco dříve jim vynášely doly 5000 florénů ročně, nyní je to pouze 2000 - 3000 florénů. Bezprostředním důvodem pro výrazné omezení těžby se stalo důlní neštěstí na dole Gulden Esel (Zlatý Osel) patřícím Fuggerům. V závalu štoly zahynulo 59 horníků. Rok poté, tedy v roce 1566, se Fuggerové dolování v Rychlebech vzdali, neboť bylo vytěženo jen 95 hřiven (10,5kg) zlata, které nestačily pokrýt ani náklady společnosti.

Vyznačení dolu Gulden Essel na úpatí hory Hannig na mapě hrabství kladského z roku 1658

 

Ražba dukátů za vlády Jana Olešnického probíhala každoročně. Vzhledem k tomu, že ve své části knížectví vládl sám, nechal se na mincích vyobrazit. Jedná se tak o první portrétní ražby vládnoucího knížete minstrbersko-olešnického knížectví od smrti Karla I. v roce 1536. Na minci vidíme Jana Olešnického v bohatém renesančním oděvu s plnovousem. Roku 1563 došlo k drobné změně na rubu mince, kdy došlo k rozdělení polí erbu na jednotlivé znaky, jak můžeme vidět na vyobrazení dukátu níže. Rovněž Jan Olešnický razil mince na počest svého otce. Násobky dukátů nesou na jedné straně portrét knížete Jana s nápisem FILI (syn) v ploše, na druhé straně se nachází portrét Karla I. s nápisem PATER (otec). Tyto ražby jsou nedatované, ale dá se předpokládat, že vznikly kolem roku 1555.

Dukát Jana Olešnického z roku 1564

___________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Mince:

Dukát	1553 - 1565
2 dukát	b.l.
3 dukát	b.l.
5 dukát	b.l.

* násobky dukátů nesou titul a portrét knížete Karla I. Jde o pamětní ražby.

 

Mincovní značky:

Michael Stolz

Správce mincovny

1553 -1555

Písmena M-S

__________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Jáchym, Jindřich III., Karel II. (1553 - 1562)

Po smrti Jindřicha II. zdědili Bernšat jeho nezletilí synové Jindřich III. a Karel II. Karlovo jméno se na dukátech však začalo objevovat teprve po smrti jeho strýce Jiřího III. Podoba dukátů ražených jménem knížete Jáchyma a jeho synovců se nezměnila, výjimku tvoří pouze násobky dukátů knížete Jáchyma, které jsou stylem ražby shodné s pamětními ražbami Jana Olešnického a jsou opět upomínkou na knížete Karla I. V ucelené řadě ražeb společných dukátů Jáchyma, Jindřicha III. a Karla II. není známa mince ročníku 1559, ale to neznamená, že nemohla být ražena.

Dvoudukát knížete Jáchyma ražený na paměť jeho otce Karla I.

___________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Mince:

Dukát	1553 - 1558, 1560 - 1562
2 dukát	1555
3 dukát	1555

* násobky dukátů z roku 1555 jsou ražbami knížete Jáchyma raženými na paměť jeho otce Karla I.

 

Mincovní značky:

Michael Stolz

Správce mincovny

1553 -1555

Písmena M-S

__________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Jindřich III. a Karel II. (1562 - 1569)

Spoluvláda Jindřicha III. a Karla II. se nesla ve znamení dluhů a ekonomických problémů. Přesto v listopadu 1568 odkoupili od svého bratrance Jana Kryštofa knížectví olešnické. Důvodem k prodeji snad byl špatný zdravotní stav mladého knížete (zemřel v březnu 1569), který nechtěl, aby knížectví připadlo jako odúmrť císaři. Po smrti Karla Kryštofa byla těžce zadlužená knížata nucena prodat minstrberské knížectví stavům, kteří je slavnostně předali císaři Maxmiliánovi II., čímž se Minstrbersko zařadilo mezi korunní statky. Roku 1569 si bratři knížectví rozdělili. Jindřich III. podržel Bernštat, Karel II. převzal Olešnici. Ani tato skutečnost však nezabránila zmenšování rodového majetku. Roku 1574 Jindřich III. zastavil Bernštat spolu se zámkem a několika vesnicemi rodu von Schindel a rychlebské doly převzali věřitelé Karla II. Oba bratři poté žili na zámku v Olešnici.

Zámek v Bernštatu (Bierutów)

 

Zlaté dukáty Jindřicha III. a Karla II. byly raženy každoročně v letech 1563 - 1570, ale byly již jen odrazem dřívější mohutné produkce. Roku 1571 již mincovna svou činnost neobnovila. Roku 1573 přijela do Rychleb horní komise císaře Maxmiliána II., která zjistila, že je dolováno pouze v jediné štole s názvem Knížecí a z dřívějších velkých hutí je v provozu jen osm malých hutí vybavených jedinou pecí. Roku 1574 byly Rychleby a Silberberk převzaty věřiteli minstrbersko - olešnických knížat, od nichž je roku 1581 se souhlasem panovníka vykoupil český velmož Vilém z Rožmberka.

Dukát Jindřicha III. a Karla II. ražený v Rychlebech

__________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Mince:

Dukát

1563 - 1570

__________________________________________________________________________________________________________________________________

Jindřich III. (1569 - 1587)

Jedinou numismatickou památkou na vládu knížete Jindřicha III., dnes bohužel ztracenou, je dvoudukát z roku 1582. Tato zvláštní mince je uvedena ve Friedensburgově katalogu. Ikonografií připomíná spíše pozdější početní peníze, neboť místo opisu nese pouze písmena HHZM, která jsou zkratkou německého nápisu HEINRICH HERZOG ZU MÜNSTERBERG. Tato numismatická památka byla vyražena s největší pravděpodobností v Rychlebech, které se v době ražby nacházely v rukou Viléma z Rožmberka. Unikátní ražba tak mohla být donativem českého velmože či úředníků mincovny slezskému knížeti u příležitosti znovuzprovoznění mincovny počátkem roku 1582.

Ztracený dvoudukát knížete Jindřicha III.

__________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Mince:

2 dukát

1582

__________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Karel II. (1587 - 1617)

Druhý ze synů Jindřicha III. a Markéty Meklenburské se narodil 15. dubna 1545 na zámku v Olešnici. Mládí prožil jako na pražském dvoře, kde získával první politické zkušenosti. Jeho první ženou se stala Kateřina Berkovna z Dubé, která zadluženému knížeti přinesla bohaté věno, mezi jinými též moravské město Šternberk. Po její smrti se oženil s dcerou lehnicko - břežského knížete Jiřího II. Zbožného, Alžbětou Magdalenou. I tento sňatek pro něj byl nesmírně výhodný, neboť věno manželky činilo 12 tisíc tolarů. Zlepšení finanční situace umožnilo knížeti po třiceti letech vykoupit zpět Bernštat a zahájit velkolepou přestavbu olešnického zámku. Sídelní město knížete se stalo významným centrem renesanční kultury. Byly stavěny nové budovy, opraveny městské brány, roku 1593 byla v Olešnici založena tiskárna. Karel II. proslul svou tolerancí. Ač sám luterán, povolil v knížectví svobodu křesťanského vyznání, což mělo blahodárný vliv na celkový rozvoj oblasti. Zejména městský patriciát za jeho vlády zažíval nebývalý rozvoj, přerušený pouze morovou ranou v roce 1600.

Portrét Karla II. Minstrberského z roku 1610 věrně zachycuje podobu stárnoucího knížete.

 

Mládí na prožité na pražském dvoře přivedlo Karla II. do diplomatických služeb Habsburků. Roku 1587 byl vyslán do Varšavy, kde hájil zájmy císařova bratra Maxmiliána, pretendenta na polský královský trůn. Poté, co se Maxmilián rozhodl celou záležitost řešit vojensky, podpořil kníže habsburské zájmy 3600 muži a sám se tažení účastnil. V bitvě u Býčiny však bylo habsburské vojsko poraženo hejtmanem Zamojským. Není známo, jaké byly Karlovy osudy během bitvy či po ní - v tomto ohledu historie taktně mlčí. Jisté však je, že korouhev olešnického knížectví byla ukořistěna Poláky a dnes se nachází v muzejních sbírkách krakovského Wawelu. Více se knížeti dařilo v domácím prostředí. Po smrti lehnicko - břežského knížete Jáchyma Fridricha se stal poručníkem jeho dvou nezletilých synů, jimž předával politické zkušenosti. Roku 1608 ostře vystoupil proti zvolení vratislavského Karla Habsburského vrchním slezským hejtmanem. Byla to hvězdná hodina Karla II. Obratně využil sváru mezi císařem Rudolfem II. a jeho bratrem Matyášem a přiklonil se na stranu Rudolfa II., čímž dosáhl odvolání Karla Habsburského, jehož místo sám zaujal. Titul vrchního slezského hejtmana pak neopomněl použít při každé příležitosti a objevuje se i na mincích. O rok později (20. srpna 1609) spolu se slezskými stavy dosáhl vydání Majestátu pro Slezsko, jímž byla povolena svoboda vyznání pro evangelíky augsburského vyznání. Stárnoucí kníže ještě zažil příklon slezských knížat k českým stavům, ale vypuknutí stavovského povstání se již nedožil. Zemřel 10. ledna 1617 v Olešnici a byl pohřben v kostele. sv. Jana Apoštola tamtéž.

Císař Rudolf II. vychází z katedrály sv. Víta obklopen svými dvořany. Karel II. Minstrberský druhý zleva (1587)

 

Prvními známými mincemi Karla II. jsou dukát a dvoudukát z roku 1593 ražený na zakázku v Rychlebech, patrně u příležitosti narození knížecích synů Jindřicha Václava (1592) a Karla Fridricha (1593). Tyto vzácné mince s rodovým erbem a devizou DOMINVS FORTITVDO MEA (Hospodin je moje síla) byla na dlouhá léta poslední knížecí ražbou. Ke zřízení vlastní mincovny v Olešnici došlo až roku 1611 v souvislosti s postupným obnovením ražby drobné mince ve většině slezských knížectví. Mincovna byla zprovozněna v dnes již neexistujícím domě na ulici Rytířská (Rycerska) pod vedením mincmistra Kryštofa Hedwigera. V prvním roce produkce z ní vyšly pouze 3 krejcary, tolar a pětidukátový odražek z tolarového razidla, rozsáhlá ražba byla zahájena teprve následujícího roku. Do tohoto období spadá i ražba působivých početních peněz.

Vzácný početní peníz Karla II. ražený z reprezentačních důvodů ve stříbře

 

Mince vzešlé z mincovny v Olešnici jsou pravidelně značeny. Nacházíme na nich značky Kryštofa Hedwigera, správce mincovny, dále pak Basilia Sonna a nakonec Hanse Tuchmanna. Z mincovny vycházely především tříkrejcary, ostatní nominály jsou poměrně vzácné. Z tolarových ražeb se zřídka na numismatickém trhu vyskytují úmrtní ražby knížete z roku 1617. Zvláštním nominálem raženým při této příležitosti byla 1/8 tolaru zvaná v německých zemích ort.

3 krejcar 1612 z mincovny v Olešnici se značkou Kryštofa Hedwigera

__________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Mince:

Grešle	1612, 1616
3 krejcar	1611 - 1616
1/4 tolar	1613 - 1614
1/2 tolar	1612 - 1614
Tolar	1611 - 1612, 1614 - 1616
3 tolar	1612
1/2 dukát	1612, 1616
Dukát	1611 - 1616
2 dukát	1612, 1614, 1615
3 dukát	1612, 1613
4 dukát	1612, 1613, 1615
5 dukát	1611 - 1613, 1615 - 1616
6 dukát	1615 - 1616
9 dukát	1612
10 dukát	1612, 1613
1/8 tolar  (ort) - úmrtní	1617
1/2 tolar - úmrtní	1617
Tolar - úmrtní	1617
2 dukát - úmrtní	1617
6 dukát - úmrtní	1617
10 dukát - úmrtní	1617

 

Mincovní značky:

Kryštof Hedwiger	Správce mincovny, mincmistr	1611-1617	Hák na cány, u něj dvě nebo tři hvězdy
Basilius Sonn	Mincmistr	1612-1615	Háky na cány, do nich vpletená písmena B-S
Hans Tuchmann	Mincmistr	1614-1622	Ligatura písmen H-T

___________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Jindřich Václav (1617 - 1639)  a Karel Fridrich (1617 - 1647)

Synové Karla II. Minstrberského se ujímali vlády v nesmírně složitém období a stavovské povstání i průběh Třicetileté války se projevily na osudech obou posledních Poděbradovců. Starší a zkušenější Jindřich Václav příliš nevěřil v úspěch stavovského povstání a po bitvě na Bílé hoře otevřeně vystoupil proti plánům na pokračování odboje a podařilo se mu pro tento názor získat i většinu slezského sněmu, který vyzval Fridricha Falckého, aby opustil zemi.  Výrazným podílem poté přispěl na vzniku tzv. Drážďanského akordu, který zajišťoval slezským stavům (s výjimkou Krnovska) generální pardon a zachování jejich práv a svobod. V letech 1629 - 1639 byl vrchním slezským hejtmanem a tedy nejvyšším zástupcem panovníka ve Slezsku. V této funkci zprostředkoval uzavření Pražského míru mezi Habsburskou monarchií a Saskem. Jindřich Václav byl dvakrát ženatý. První manželství s kněžnou Annou Magdalenou z Wittelsbachu (+ 1630) zůstalo bezdětné, podruhé se kníže oženil roku 1636 s prostou šlechtičnou Annou Voršilou z Rybnice (v lednu 1637 byla císařem Ferdinandem II. povýšena na kněžnu von Bernstadt). Z tohoto svazku se narodila dcera Anna Alžběta a dva synové neznámých jmen, ale všichni tři zemřeli v dětském věku. Sám kníže zemřel 21. srpna 1639 ve Zbytové u Bernštatu ve věku nedožitých 45ti let.

Portrét Jindřicha Václava z II části "Annales Ferdinandei" F. Ch. Khevenhillera, Lipsko 1721 - 1726.

 

O rok mladší Karel Fridrich po převzetí vlády převzal olešnickou část knížectví, kdežto Jindřichu Václavovi připadl Bernštat. Válečné osudy mladšího Poděbradovce byly značně dramatické. Když v srpnu 1633 slezská protestantská knížata uzavřela s městem Vratislaví dohodu o obraně víry proti Habsburkům, byl kníže jedním z účastníků. Dohoda se však ukázala neuskutečnitelnou. Sám Karel Fridrich se v listopadu 1633 vzdal v Olešnici císařskému vojsku a byl i s celou rodinou internován. Plány na jeho převoz do Vídně a postavení před soud ztroskotaly, když švédský generál Duval na počátku roku 1634 Olešnici obsadil a knížete osvobodil. Po uzavření Pražského míru bylo knížeti císařem udělena milost. Stejně jako jeho bratr byl i Karel Fridrich dvakrát ženatý, ale pouze z prvního manželství s kněžnou Annou Žofií von Sachsen - Altenburg pocházela dcera Alžběta Marie. Ta se 1. května 1647 provdala za Sylvia Nimroda, knížete württemberského. Měsíc po svatbě dcery kníže Karel Fridrich zemřel ve věku 54 let jako poslední slezský Poděbradovec a knížectví přešlo pod vládu Sylvia Nimroda.

Portrét Karla Fridricha na medaili z roku 1645. Jde o poslední numismatickou památku na slezské Poděbradovce

 

Společné ražby obou knížat vzešly z olešnické mincovny po krátké přestávce v roce 1619. Kromě tolarů a jejich reprezentativnách odražků ve zlatě vycházely z mincovny především tříkrejcary a s rozvíjející se inflační spirálou také 24 krejcary a 48 krejcary. Na počátku vlády obou knížat byl ražen také vzácný haléř. Úřad mincmistra nadále zastával Hans Tuchmann, jemuž do roku 1621 vypomáhal Burkhardt Haase. Od 1. července 1622 pak byla mincovna pronajata Baltazaru Zwirnerovi, bývalýmu mincmistru de Witteho konsorcia v olomoucké mincovně. Činnost olešnické mincovny byla ukončena po vydání dekretu Ferdinanda II. z 20.6.1623, jímž zakazoval ražbu všem městským a knížecím mincovnám ve Slezsku.

 

Společný tolar Jindřicha Václava a Karla Fridricha z roku 1620. Za pozornost jistě stojí opis na reversu, který hlásá, že bratři jsou knížaty slezskými v Minstrberku a Olešnici a hrabaty v Kladsku. Ve skutečnosti však vládli pouze v Olešnici, neboť o Minstrberk přišli Poděbradovci v roce 1569 a o Kladsko roku 1501. Přesto uvedenou titularuru užívali až do vymření rodu.

___________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Mince:

Haléř	b.l.
3 haléř (tři erby)	1622
3 haléř (poděbradský erb převýšený knížecí čapkou	1622 - 1623
6 haléř	1623
3 krejcar (čtvrcený štít/orlice)	1619 - 1622
3 krejcar (minstrberský a kladský erb/orlice)	1622
3 krejcar (javorský a minstrberský erb/orlice)	1622 - 1623
24 krejcar (čtvrcený erb/orlice)	1621
24 krejcar (poprsí knížat/čtvrcený erb)	1621 - 1623
48 krejcar (čtvrcený erb/ orlice)	1621
1/2 tolar (poprsí knížat/čtvrcený erb)	1619, 1621
1/2 tolar (Karel Fridrich na líci/Jindřich Václav na rubu)	1620
Tolar (poprsí knížat/čtvrcený erb)	1620 - 1621
Tolar (Karel Fridrich na líci/Jindřich Václav na rubu)	1619 - 1620
2 tolar (Karel Fridrich na líci/Jindřich Václav na rubu)	1620
Dukát (Karel Fridrich na líci/Jindřich Václav na rubu)	1619 - 1621
2 dukát (Karel Fridrich na líci/Jindřich Václav na rubu)	1621
3 dukát (Karel Fridrich na líci/Jindřich Václav na rubu)	1619 - 1620
3 dukát (poprsí knížat/čtvrcený erb)	1621 - 1622
4 dukát (poprsí knížat/čtvrcený erb)	1619, 1621
4 dukát (Karel Fridrich na líci/Jindřich Václav na rubu)	1620
5 dukát (poprsí knížat/čtvrcený erb)	1620 - 1621
6 dukát (typ nezjištěn)	1619 - 1620

* Násobky dukátů počínaje 3 dukátem jsou odražky tolarových razidel

 

Mincovní značky:

Hans Tuchmann	Mincmistr	1619 -1622	Písmena H-T
Burkhardt Haase	Mincmistr	1619 -1621	Písmena B-H
Baltazar Zwirner	Nájemce	1622 -1623	Písmena B-Z

 

___________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Jan Weikhard Auersperg (1653 - 1677)

Smrtí Karla Fridricha musíme považovat mincovnictví Poděbradovců za ukončené, titulu minstrberského knížete však užívali ještě Auerspergové, ačkoliv jejich ražby vznikly mimo Minstrberk. Minstrbersko samotné, jak jsme poznali výše, bylo od roku 1569 lénem české Koruny. Dne 30. července 1654 proto udělil císař Ferdinand III. knížectví za prokázané služby Janu Weikhardu Auerspergovi, tajnému radovi a rytíři řádu Zlatého rouna. Stavové knížectví však odmítali za knížete horlivého katolíka a požádali císaře, aby knížectví neuděloval. Císařovou odpovědí byl příjezd císařských úředníků do Frankenštejna, kde stavové museli ustoupit vůli císaře a 17. srpna složit hold do rukou hraběte Schaffgotsche. Krátce poté vypuklo v samotném Minstrberku povstání, ale to bylo záhy potlačeno a 22. srpna složili hold městská rada i měšťané. Nutno podotknout, že Jan Weikhard za celý svůj život do knížectví nezavítal.

Jan Weikhard von Auersperg

 

Jedinými známými ražbami Jana Weikharda jsou tolar 1654 a dukát b.l. (ražený po roce 1663/1664) v rakouské mincovně Svatý Vít. Rytcem razidel byl J. Seel. Tolar 1654 byl pravděpodobně ražen ještě před získáním minstrberského knížectví, neboť nenese knížecí titulaturu. Jde o raritní mince, na sběratelském trhu se prakticky nevyskytují.

Dukát Jana Weikharda Auersperga s tituem minstrberského knížete

___________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Mince:

Tolar	1654
Dukát	b.l.

___________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Jindřich Auersperg (1713 - 1783)

Vnuk Jana Weikharda. Roku 1715 přijel do Slezska a rok pobýval ve svém knížectví. Plánoval přebudovat minstrberský zámek, ale z důvodu vysokých nákladů k přestavbě nedošlo. Za svého života zastával u císařského dvora vysoké hodnosti vojenské, společenské i politické. Byl tajným radou, rytířem řádu Zlatého rouna a ve vysokém věku zastával v letech 1774 - 1780 funkci gubernátora Haliče. Zemřel roku 1783 ve Vídni ve vysokém věku 87 let. Minstrberské knížectví drželi Auerspergové až do roku 1791, kdy je Karel Josef, Jindřichův syn, prodal pruskému království.

 

Další ražby Auerspergů byly vyraženy po více než stoleté přestávce. Roku 1762 nechal kníže Jindřich vyrazit ve Vídni reprezentativní tolary a dukáty po dohledem mincmistra Mathiase Paula Klemmera. Rytcem byl Anton Widemann. Stejně jako v případě Jana Weikharda jde o ražby velmi vzácné, s tolary se však lze na sběratelském trhu vzácně setkat.

 

Tolar Jindřicha Auersperga ražený roku 1762 ve Vídni

___________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Mince:

Tolar	1762
Dukát	1762

* Tolar byl údajně ražen v nákladu pouhých 260 kusů

___________________________________________________________________________________________________________________________________

Použitá literatura:

DUTKOWSKI, Jarosław: Złoto czasów dynastii Jagiellonów, Gdańsk 2010

FRIEDENSBURG. Ferdinand - SEGER, Hans: Schlesiens Münzen und Medaillen der neueren Zeit, Breslau 1901

NIENAŁTOWSKI, Marek: Podiebradowie v dziejach księstwa ziębicko - oleśnickiego 1495 - 1647, Oleśnica 2013

MIKOŚ, Tadeusz: Złoty Stok. Najstarszy ośrodek górniczo - hutniczny w Polsce, Kraków 2009

POLÍVKA, Eduard: Mincovní památky šlechtických rodů v českých zemích, Praha 2000

SAURMA - JELTSCH, Hugo von: Schlesische münzen und medaillen, Breslau 1883

ŽÁČEK, Rudolf: Dějiny Slezska v datech, Praha 2006