Opolsko - Ratibořsko

Středověké mincovnictví v Opolí a Ratiboři

Obě knížectví vznikla roku 1177 rozdělením slezských držav mezi syny Vladislava Vyhnance. Dějiny knížectví se tak vyvíjely odděleně, přičemž většího významu nabylo Opolsko. To také zůstalo v rukou Piastovců až do roku 1532, kdy zemřel Jan II. Dobrý, poslední Piastovec z opolské linie. Pomineme-li haléř Vladislava Opolského (+ 1401), byly v Opolí raženy především brakteátové haléře s městským znakem. Ratibořská větev Piastovců vymřela již roku 1336 knížetem Leškem a následně se toto území dostalo do rukou opavských Přemyslovců. Zatímco Opavsko ztratili Přemyslovci roku 1464, Ratibořsko si dokázali udržet až do vymření rodu. Když poslední legitimní potomek této vedlejší přemyslovské větve zemřel, přešlo Ratibořsko do rukou Jana II. Dobrého a knížectví nadále sdílelo osudy s knížectvím opolským. V Ratiboři byly raženy zejména různé typy oboustranných haléřů. První zmínka o jejich ražbě pochází z roku 1417, ale jistě byly raženy již dříve.

Jednostranný brakteátový haléř opolských Piastovců (pol. 15. stol.) a oboustranný haléř města Ratiboře (druhá pol. 15. stol.)

___________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Gabriel Bethlen (1622 - 1624)

Po vymření opolské větve Piastovců přešlo Opolsko - Ratibořsko do rukou českých králů. Ferdinand I. je vzápětí zastavil Jiřímu Hohenzollernsko - Ansbašskému. Hohenzolleronové je drželi v letech 1532 - 1552 a znovu v letech 1556 - 1558. Habsburkové pak toto knížectví využívali pro účely své politiky i nadále. Postupně se na něm vystřídali Isabela a Jan Zikmund Zápolští, sedmihradský kníže Zikmund Báthory a od roku 1622 sedmihradský kníže Gabriel Bethlen. Bethlen získal knížectví na základě Mikulovského míru uzavřeného 6. ledna 1622. Za to, že se zřekl titulu uherského krále a zastavil vojenské akce proti Habsburkům, získal titul říšského knížete, doživotní držbu sedmi východouherských stolic a již zmíněné knížectví. Sedmihradský kníže nebyl ve Slezsku příliš oblíben. Knížata i šlechta jej podezírala ze snahy vytěžit ze země co nejrychleji maximum zisku a obávala se nových nájezdů lisovčíků z Polska.

Opolí na rytině W. Säbischa z roku 1608. V popředí se nachází knížecí zámek.

 

Jak se brzy ukázalo, měli stavové pravdu. Bethlen začal razit v Opolí nekvalitní minci, což mu umožnilo z knížectví získat na 300 tisíc zlatých. Samotná mincovna byla zřízena patrně až v druhé polovině roku 1622 a jejím mincmistrem se stal Baltazar Zwirner. Ačkoliv byla její produkce značně rozsáhlá, nejvíce byly raženy 24 krejcary, 3 krejcary a 3 groše, vzácně také 6 krejcary, 2 krejcary a denáry (po téměř sto letech tak došlo opětovně k ražbě uherské mince ve Slezsku). Mezi unikátní reprezentativní ražby patří 1/2 tolar a 2 tolar, které známe jen jako klipy. Jak víme z dobových pramenů, Bethlen sám získával stříbro skupováním říšských tolarů v Horních Uhrách. 

Nadprůměrně zachovalý kus 24 krejcaru Gabriela Bethlena. Tyto mince byly raženy ve velkém chvatu a bývají často nedoraženy. Bethlen používal na svých mincích nezvykle bohatou titulaturu přecházející z líce na rub mince. GABRIEL DEI GRATIA SACRI ROMANI IMPERII ET TRANSYLVANIAE PRINCEPS PARTIVM REGNI HVNGARIAE DOMINVS SICVLORVM COMES AC OPPOLIAE RATISBONIAE DVX SILESIAE (Gabriel, z boží milosti kníže Svaté říše římské a Sedmihradska, pán části Uher, pán Sikulů, vévoda z Opolí a Ratiboře, kníže slezský).

 

Mincovní činnost trvala jen necelý rok. Po 19. červnu 1623, začala vyjednávání, jež měla přilákat Zwirnera zpět do císařských služeb. V létě toho roku navíc Bethlen zrušil mírovou dohodu s Habsburky a v srpnu vytáhlo jeho vojsko z Karlovského Bělehradu, aby v říjnu stanulo na moravské půdě. Nicméně poté, co se Bethlenovu spojenci Petru Arnoštu Mansfeldovi nepodařilo proniknout do Čech a Valdštejn zastavil postup sedmihradského knížete, uzavřel Bethlen, vědom si své mezinárodní izolace, s císařem příměří. Mírová smlouva podepsaná 8. května 1624 ve Vídni byla de facto potvrzením Mikulovského míru pouze s tím rozdílem, že se sedmihradský kníže vzdal svých slezských držav. Titul opolsko - ratibořského knížete však užíval až do své smrti v roce 1629.

Vzácný třígroš ražený podle polského vzoru.

__________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Mince:

Denár	1623
2 krejcar	1622
3 krejcar	1622, 1623
Groš (klipa)	1623
3 groš (bez kníž. čapky)	1622, 1623
3 groš (bez kníž. čapky, klipa)	1623
3 groš ( s kníž. čapkou)	1623
6 krejcar	1622
24 krejcar	1622, 1623
1/2 tolar (klipa)	1623
2 tolar (klipa)	1623

 

Mincovní značky:

Baltazar Zwirner

Mincmistr

1622 - 1623

Písmena B-Z vedle sebe nebo po bocích štítu

___________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Pod polskou korunou (1645 - 1666)

Třicetiletá válka stála Habsburky obrovské finanční náklady. Proto padlo rozhodnutí zastavit knížectví opolsko - ratibořské na 50 let polské koruně, poté je měli Habsburkové vykoupit zpět. Zástavní smlouva mezi Ferdinandem III. a Vladislavem IV. byla uzavřena 30. května 1645. Pro finanční potíže polského krále došlo k faktickému převzetí až v dubnu 1647. Zástava knížectví Polsku nicméně ušetřila jeho obyvatelstvo od útrap závěrečného období Třicetileté války. Po smrti Vladislava IV. předal jeho nástupce Jan Kazimír knížectví svému bratru Karlu Ferdinandovi, biskupu vratislavskému. Když se po jeho smrti knížectví vrátilo zpět polské koruně, předal je král své manželce Ludovice Marii. Ta je dala roku 1663 jako věno své sestřenici Anně, kněžně bavorské, která se vdávala za francouzského knížete d´Ehingen. Plánovaná svatba se však nelíbila habsburskému dvoru. Císař Leopold argumentoval tím, že knížectví bylo zastaveno pouze polské koruně a vládnoucímu rodu. Ve skutečnosti nechtěl, aby se knížectví dostalo do rukou nepřátelských Francouzů. Po tříletém sporu byla 21. května 1666 uzavřena dohoda o výkupu zástavy za 1 200 000 florénů a 31. května přešlo knížectví zpět do rukou císaře.

 

Vladislav IV. (1645 - 1648)

Záhy po faktickém převzetí knížectví nechal zřídit polský král v Opolí mincovnu, do jejíhož čela postavil Gabriela Görloffa, jenž předtím působil v Bydhošti. Pouze v roce 1647 zde byly raženy podle císařského vzoru 3 krejcary, dnes velmi vzácné. Na aversu vidíme portrét krále s královskou korunou na reversu polskou orlici ve štítu. Díky opisu MONETA DVCATVS OPOLIENSIS ET RATISBONIENSIS víme, že jde o minci knížectví opolského a ratibořského a nemá nic společného s mincí polskou.

Vzácný 3 krejcar Vladislava IV. Vasy z opolské mincovny

 

Mince:

3 krejcar

1647

 

Mincovní značky:

Gabriel Görloff

Mincmistr

1647

Písmena GG, mezi nimi háky na cány

 

 

Karel Ferdinand, princ polský (1648 - 1655)

Po smrti Vladislava IV. připadlo knížectví jeho nástupci Janu Kazimírovi, který je předal svému mladšímu bratru Karlu Ferdinandovi, jenž byl současně biskupem vratislavským. K obnovení mincovní činnosti došlo ale až v roce 1653. O místo nájemce mincovny se ucházel Žid Levek Mirovič, ale byl odmítnut, neboť biskup chtěl na ražbu dohlížet sám. Výrobou kolků byl pověřen mladý Johann Buchheim, později jeden z tvůrců vrcholné barokní medaile ve Slezsku. Mince ražené v letech 1653 - 1654 jsou dnes velmi vzácné až unikátní. Z drobných mincí byla ražena pouze grešle, krejcar a 3 krejcar, tolarové a dukátové ražby sloužily k osobní reprezentaci biskupa. Na počátku roku 1655 biskup mincovnu přeci jen pronajal. Spolu s mincovnou v Nise byla svěřena jistému Mikuláši Gillovi, ale pro brzkou biskupovu smrt již nebyla smlouva realizována.

Tolar Karla Ferdinanda z opolské mincovny

 

Mince:

Grešle	1654
Krejcar	1654
3 krejcar	1654
1/4 tolar	1653
1/2 tolar	1653
1/2 tolar (klipa)	1653, 1654
Tolar	1653, 1654
Tolar (klipa)	1653, 1654
2 tolar (klipa)	1653
1/2 dukát	1654
Dukát	1654
2 dukát	1653, 1654
2 dukát (klipa)	1653, 1654
3 dukát	1653, 1654
3 dukát (klipa)	1653, 1654
4 dukát (klipa)	1653, 1654
10 dukát	1653
12 dukát	1654

 

Jan Kazimír (1655 - 1666)

Po smrti Karla Ferdinanda se knížectví opět navrátilo do rukou Jana Kazimíra, který je po několika měsících předal své manželce Ludvice Marii. Z mincovny ovšem vycházely mince nikoliv s titulem a portrétem královny, ale krále Jana Kazimíra. Za ražbu zodpovídali bratři Andreas a Thomas Tympfové, zkušení odborníci působící zároveň v polských mincovnách. Slezským stavům se opětovné otevření mincovny nelíbilo a na její činnost si stěžovali u císaře, nicméně ražba "polských mincí" pokračovala i nadále. Mince vydané jménem Jana Kazimíra se totiž značně liší od ražeb jeho předchůdců, neboť revers zcela vyplnila polská orlice. Opis MONETA ARGENTEA REGNI POLONIE nás informuje, že se jedná o stříbrnou minci království polského. A oběh polských mincí byl přeci ve Slezsku zakázán. Z opolské mincovny vycházely především 3 krejcary, jichž se dostalo na trh velké množství. Roku 1664 byl vyražen také 15ti krejcar (později devalvovaný na hodnotu pouhých 6 krejcarů). Jacek Tylicki uvádí i možnou zkušební ražbu krejcaru s letopočtem 1666, přiřazení této mince je však nejisté. Jak již bylo uvedeno výše, na jaře 1666 císař Leopold I. vykoupil knížectví zpět a opolské mince rodu Vasů začaly být systematicky stahovány z oběhu.

3 krejcar Jana Kazimíra ražený v Opolí

 

Mince:

3 krejcar	1657, 1658, 1660, 1661
15 krejcar	1664

 

Mincovní značky:

Andreas Tympf	Mincmistr	1657 - 1664	Písmena A-T	?
Thomas Tympf	Mincmistr	1660 - 1661	Písmena TT
Jan Kazimierz Krasiński	Nejvyšší mincmistr	1658 - 1668	Erb "Ślepowroń"

___________________________________________________________________________________________________________________________________

 

Použitá literatura:

FRIEDENSBURG. Ferdinand - SEGER, Hans: Schlesiens Münzen und Medaillen der neueren Zeit, Breslau 1901

TYLICKI, Jacek: Próba grosza koronnego czy śląski krucierzJana Kazimierza?. Biuletyn numizmatyczny 4, 1997, s.12-14.

ŽÁČEK, Rudolf: Dějiny Slezska v datech, Praha 2006